Myslím, že děti jsou obecně málo venku, resp. v prostředí, které by je motivovalo k pohybu. Na jednu stranu je málo dětských hřišť, nebo nejsou všude dobře dostupné, kde by byly různé prolézačky, hrazdy, kladiny, provazy a podobně. Nejen pískoviště, pár houpaček a jedna skluzavka. Na druhou stranu je to věcí rodičů, aby si na děti našli čas a vzali je ven. Další věcí je, že ne všichni musí být sportovně nadaní a chtějí sportovat hodně. Je potřeba najít rozumný kompromis pro daného jedince.

Problém pohybu dětí nezačíná u dětí samotných, ale hodně záleží, jaký mají vztah k pohybu jejich rodiče a lidé v blízkém okolí. Kdo a jak je motivuje a co vidí doma. Často slyším od lidí, co mají děti ve škole, že jsou děti “nešikovné” a vyhýbají se tělocviku a sportu… to je pochopitelné, správnému pohybu je třeba věnovat čas stejně jako psaní a čtení. Podle věku dětí je potřeba zvolit také vhodnou formu, např. podat cvičení jako hru, při které se přirozeně rozvíjí základní pohybové vzorce.

Samotného mě nikdy moc nebavilo posilování na strojích a celkově izolované posilování. Proto jsem se začal zajímat o posilování s vlastní váhou a časem přesedlal na tento typ cvičení úplně. Když je toto cvičení správně vedené, tak je velice přínosné a taky zábavné. Základem je dobrá edukace lidí, zapojení se rodičů, ale i učitelů a vychovatelů.